Zdravím všechny, kteří sem zavítali. Hned ze začátku bych chtěla poděkovat své drahé kamarádce Marušce, která mě po třech týdnech intenzivního přesvědčování nakonec přesvědčila o tom, že blogování není úplná blbost, jakkoli blbě to slovo zní.
Rozhodla jsem se tedy, že tento blog - jelikož, jak jste si, minimálně podle názvu, všimli , umění, hlavně to klasické, je moje velká láska - budu využívat jako takový kulturní deníček.
Myslím, že na úvod by to mohlo stačit. Doufám, že se Vám, milí čtenáři, budou mé články líbit a že prominete začátečnické chyby, protože přiznejme si - žádná zkušená bloggerka nebo proflákaná kritička nejsem. Zatím...
